Životní restart

Ne nadarmo se říká, že aby byl člověk šťastný a úspěšný, musí mít v symbióze svůj osobní a profesní život. Zajímavé je, že když se jedna složka porouchá, tak druhá rychle ovládne a zastoupí její místo. To pak vidíme workoholiky bez obyčejných lidských radostí, nebo naopak potkáváme bohémy v komunitách sobě podobných jedinců, kterým svět nerozumí, ale jim to nevadí, protože mají sami sebe. Ve chvíli, kdy se však dostane na nulu osobní i profesní život zároveň, je načase pomyslet na svůj životní restart. Slabší jedinci s pomocí odborníků (a není to žádná ostuda!), ti silnější najdou způsob (poté, co se přestanou litovat a alibisticky hledat viny jinde), jak se odrazí ode dna a opět najdou své úspěšné a šťastné místo ve společnosti. Všichni při svém restartu však potřebují motivaci.

 

Nikdo není ochoten změnit svůj život, pokud by neměl vyhlídky na něco lepšího. Stačí být nespokojen s tím, co zrovna mám, a vidět možnost další cesty k cíli. K úspěchu. Přesně v tomto bodě jsem se ocitla, když jsem si uvědomila, že každý můj příchod do práce doprovázel stres. Žádná vidina profesního růstu. Kolektiv, který bych si domů na večírek rozhodně nepozvala. Rozčilovala mě nesmyslnost některých aktivit, které by se daly dělat lépe, efektivněji, ale chybí vůle vedení i spolupracovníků.

 

Změna. Životní restart. Ve stejnou dobu jsem dostala od dcery dárek v podobě motivačního deníku. Luxusní ručně dělanou dřevěnou vazbu doplňovaly listy kvalitního papíru s texty a obrázky. Proběhlo mi hlavou, že je to krásná blbost a deník našel své čestné místo na mém pracovním stole jako doplněk, který tam bude ležet, dokud z něj nesetřu jednou prach a neuklidím do šuplíku na dalších několik let. Je to přece dárek od mé dcery. Nicméně večer, když jsem přemítala, co se svým nepodařeným životem dál, vzala jsem deník do ruky a začala v něm listovat. Najednou se přede mnou otevřel plán na lepší život, na úspěch. Začala jsem jednotlivá políčka v deníku vyplňovat jako test. Nejprve jsem si vepsala, co mě štve a co chci změnit a pak jsem začala do jednotlivých obrázků vepisovat plán, jak to udělám. Stanovila jsem si malé drobné cíle na každý den, na každý měsíc, až jsem najednou viděla sama sebe za rok. Věděla jsem, kde chci být a co chci dělat. Zapisovala jsem si i maličkosti jako jsou telefonní čísla a jména lidí, kterým zítra zavolám. Mnohdy jsem si připadala jako malé dítě, které si vybarvuje omalovánku, neboť jsem svým úkolům začala dávat barvy a dokonce jsem si předem natištěný obrázek stromu vybarvovala lístek po lístku každý den podle toho, jak jsem byla se splněním úkolu spokojena. Tomu deníku jsem doslova propadla.

 

Některé motivační úkoly mě rozesmály. Na jedné stránce byly namalovány ukazatele směru jako na silnici a já jsem si určila směr, kterým půjdu k cíli. Ale vždy jsem si mohla vybrat ze dvou směrů. Jeden byl krok vpřed a druhý krok zpět. Krok zpět jsem vnímala jako něco nežádoucího a hned první políčko na ukazateli tohoto směru jsem nadepsala „ do prdele“. Papír totiž snese vulgarismy. A pokud si neurčím cestu dopředu, tak ta zpětná mě přivede někam, kde být nechci. Tedy v prdeli.

 

Světe div se a ono všechno fungovalo! Takové poznání sebe sama jsem ještě nikdy nezažila! Uvědomila jsem si, co mě pozitivně nabíjí energií, co mě naopak doslova vyšťavuje, co mi dělá radost, jaké dobré skutky se mi podařily a čeho se potřebuji zbavit. Ať to jsou věci, lidé, činnosti či obyčejné zlozvyky. Ale hlavně! Stala se ze mě úspěšná podnikatelka. Z té věčně vystresované osoby s nedoceněnou číslicí na výplatní pásce byla náhle sebevědomá (leč pokorná a vděčná) žena. A teď si uvědomuji, že nebýt toho motivačního deníku, stále bych tápala na místě a nevěděla bych, co chci.

 

Rok uplynul, deník je zcela popsán, vybarven a mně začalo chybět pokračování. Mohu se přece rozvíjet dál, zlepšit sebe i své podnikatelské aktivity a jak to bez deníku dokážu? Začala jsem hledat na webu výrobce deníku. Našla jsem stránku www.motivacnidarky.cz, kde lze za drobný poplatek obsah deníku zakoupit. Vyjmula jsem tedy z dřevěných složek svůj nejdůležitější první rok a vložila do kroužkové vazby stránky na rok následující. A už zase plánuju směrovky kupředu. 

 

Kateřina Tomanová